Po 50.000 generací žilo lidstvo ve velmi úzkém spojení s přírodou. Náš organismus se tak vyvíjel v souladu s přírodními cykly a vše se nám postupně zapisovalo do DNA. Naučili jsme se komunikovat s ostatními formami života, včetně rostlin, a náš imunitní systém se s nimi propojil. Díky tomu jsme začali využívat všech benefitů, které nám byly nabízeny. Lidé na oplátku přírodu vnímali jako posvátný prostor, který je potřeba ctít a chránit. Vznikaly posvátné háje, lidé se řídili přírodními zákony a sebe sama brali jako nedílnou součást nekonečné přírodní sítě. Společně s vývojem však začalo postupně docházet ke změně. Civilizace se rozrůstala a přírodní prostředí začalo být vnímáno jako soubor zdrojů, které je možné využívat. Přístup “reciprocity” byl nahrazen přístupem “čerpání”. To vše bylo spojeno s postupným odpojováním se od “sítě přírody” a vyvrcholilo v 19. století téměř kompletním vyčleněním člověka z přírodního řádu. Stali jsme se “neomezenými vládci na Zemi”. Nebo jsme si to alespoň mysleli. Po dobu více než 400 let už tak žijeme v jiném kontextu než jak jsme se původně vyvíjeli. Spojení s přírodou se vytratilo. A to sebou přináší potíže nejen na úrovni fyzické, ale zejména duševní. Trávíme více než 90% svého času zavření v budovách. A když už jdeme ven, máme přírodu spíše jako kulisu. Prožitek jsme vyměnili za zážitky, odpočinek za adrenalin. Je pro nás těžké dostat se ze zajetí myšlenek, které nám kolují hlavou. Neumíme chvíli posedět nebo zpomalit tempo a nic u toho nedělat nebo na něco nemyslet. Přestali jsme být ve spojení s naším tělem a vlastními smysly. Pokud to chcete změnit a zažít pobyt v přírodě opravdu jinak a najít tak cestu zpátky k přirozenosti, pojďte s námi do přírody. Nejen proto, že existují prokazatelné zdravotní benefity, ale zejména proto, že budeme opět součástí té nekonečné sítě, zpomalíme a probudíme v sobě to co bylo dříve přirozené. A faktem je, že většina lidí to dnes už sama neumí.